Barvy alpak: paleta a chovatelské pasti

Jedna z největších palet barev vůbec

V Peru se rozlišuje přes 52 přírodních odstínů, geneticky dokonce vychází přes 300 nuancí. Pro registraci a výstavy to Alpaca Owners Association zúžila na 16 základních barev a několik mezitónů, dohromady 22. Paleta sahá od bílé přes béžové a plavé (fawn) tóny, odstupňované hnědé a šedé až po hnědočernou a pravou černou. Každá barva má kód ARI složený z písmen a čísla, zhruba od 100 (bílá) do 500 (černá). (Alpaca Owners Association; AZVD)

Barevná políčka jsou orientační, oficiální hex standard neexistuje. K tomu přibývají vícebarevná zvířata (Multicolour, MC 600), která nelze přiřadit k jediné barvě.

Barva nic neříká o jemnosti

Houževnatý omyl: bílá zvířata prý mají automaticky jemnější vlnu a černá hrubší. To neplatí. Barvu srsti řídí geny ASIP a MC1R, průměr vlákna naopak úplně jiné geny, například keratinové geny jako KRTAP7-1. Oba systémy fungují nezávisle na sobě. Můžeš tedy mít jemná černá i hrubá bílá zvířata, barva o kvalitě nic nevypovídá. (genetické studie alpak)

Jak jemná je vlna zvířete doopravdy a jak se to měří, najdeš v článku Alpaková vlna: proč je to vlákno tak výjimečné.

Classic Grey: skrytý letální faktor

Šedé alpaky jsou oblíbené a podle toho i žádané. Za klasickou šedou („Classic Grey“) se ale skrývá potvrzený letální faktor, žádný chovatelský mýtus, ale prokázaná věc. Zodpovědná mutace se dědí autozomálně dominantně a v homozygotním stavu, tedy když ji zvíře dostane od obou rodičů, je smrtelná už v embryu.

V praxi to znamená: když připustíš šedou se šedou, zhruba čtvrtina embryí brzy odumře. Místo očekávaných tří čtvrtin šedých zbudou jen asi dvě třetiny šedých a jedna třetina jednobarevných potomků. Kdo to neví, láme si hlavu nad zdánlivě slabými výsledky. Dobrá zpráva: existuje komerční genetický test (Univerzita v Gießenu, VHLGenetics), kterým se nosiči dají určit předem. Stříbrošedá a růžovošedá mimochodem vznikají jinak, takzvaným roaningem, a toto riziko v téhle podobě nenesou. (Animal Frontiers 2022)

Modrooká a čistě bílá? Podívej se pozorněji

Modrooká bílá alpaka (anglicky blue-eyed white, zkráceně BEW) vypadá úchvatně. Za tím nejspíš stojí kombinace genu pro šedou s genem pro bílé strakatění. Háček: taková zvířata jsou s velkou pravděpodobností vrozeně hluchá, podle studie v 70 až 90 procentech oboustranně, přesně jako bílé kočky s modrýma očima. Hluchá zvířata chovat můžeš, ale měl bys to vědět, kvůli jejich bezpečnosti, kvůli výcviku a kvůli rozhodnutí, zda na BEW cíleně sázet dál. (studie BAER; J Heredity 2014)

Suri nebo huacaya se dědí také

Jasná pravidla platí nejen pro barvu, ale i pro typ rouna. Suri se dědí autozomálně dominantně, huacaya recesivně. Příčinou je mutace v genu TRPV3, která se našla u všech zkoumaných zvířat suri. Existuje dokonce podezření, že i gen suri by mohl být v homozygotním stavu smrtelný. Prokázané to zatím není, ale vysvětlovalo by to, proč podíl suri už desítky let vázne na zhruba sedmi procentech. (BMC Genomics 2024)

U strakatých vzorů, tedy tuxedo, appaloosa a pinto, naopak genetika zatím objasněná není. Srovnání s koňmi tu nepomáhá. Kdo chová na vzory, pracuje dál se zkušeností místo genetického testu. (Animal Frontiers 2022)

Co to znamená pro tvůj chov

Dlouho se chovalo hlavně na čistě bílá zvířata, protože bílou vlnu jde libovolně obarvit. S trendem přírodních barev se to obrátilo. Dnes je v Evropě často snazší najít zdravé tmavé barevné varianty než bezvadné plemeníky s velkým podílem bílé vlny. Jakou barvu si dáš za chovný cíl, je věc vkusu, genetické pasti už znáš.

Poslední bod, který váží víc než jakákoli barva: genofond. Zhruba 99 procent všech alpak žije dál v Jižní Americe, stáda mimo ni pocházejí z mála dovezených zvířat. Příbuznost je tomu odpovídajícím způsobem úzká a alpaky vykazují známky nedávné příbuzenské plemenitby. Outcrossing a pečlivě vedený rodokmen proto nejsou volitelný bonus, ale základ zdravého chovu. (BMC Genomics 2023)

Jak spolu souvisí termín připuštění, doba březosti a porod, si přečteš v článku Připouštění u alpak.